Už od svých pubertálních let :-), kdy jsem se aktivněji začala zajímat o muže, jsem vždy měla pocit, že mě daný protějšek něčím nevyhovuje. Cokoliv malého a drobného mně jen trochu vadilo, dávala jsem od vztahu ruce pryč. A tak se přehoupla na mé časomíře číslovka dvacet, po té třicítka a dnes má ručička je již blíže ke čtyřicítce.
Nejsem člověk, který má potřebu si stát za svojí pravdou.
Mám však chuť se s vámi podělit o
na které jsem si časem a zkušenostmi přišla.
Proto, abychom opravdu dokázali navázat upřímný a hluboký vztah, je dobré zůstat od začátku neustále sám sebou. Až za pár měsíců sundáme oba s partnerem růžové brýle, nebudeme mít pocit, že žijeme s někým jiným. Předejdeme tím tak spoustem nedorozumění.
Často máme tendenci přemýšlet za druhé a to i ve vztahu. Vytváříme si ve své hlavě spoustu předsudků, iluzí, černých scénářů a přitom odpověď máme vedle sebe.
Přestaňme tedy předvídat a zeptejme se toho druhého na to, co nás buď trápí či zajímá.
To nejcennější, co máme, jsou naše slova.
Bez nich jsme jen dvě osoby, které vedle sebe žijí. Pokud si nastavíme od začátku upřímný, komunikující vztah, máme na půl vyhráno. Pomáhejme si komunikací s partnerem v těžkých a nepříjemných situacích.
Čím více si na partnera budeme stěžovat všude, kde to jen jde, tak nějak vytvoříme nejen sobě, ale i ostatním obrázek vztahu, který nefunguje. Často tak i nakonec dopadne. Pokud máme chuť na vztahu pracovat, nekritizujme. Hledejme naopak řešení naší nespokojenosti společně s partnerem.
Kritikou dostaneme zpět jen kritiku.
Pokud si začneme všímat maličkostí, které navíc ještě slovem oceníme, vztah se posune úplně na jinou a příjemnější úroveň. Pořád platí zákon zrcadlení.
Nepodařené vztahy nám do života přichází právě proto, abychom získali zkušenosti, které nám ukazují směr. Pokud ho nepochopíme, ocitneme se příště na stejné cestě.
A to chceme?
Každý z nás přichází do vztahu s nějakým svým pytlem kostlivců.
Přijměme tedy toho druhého se vším všudy.
Minulost druhého neovlivníme. Vyhodnoťme si sami, zda s ní můžeme žít a udělejme jednou pro vždy rozhodnutí ANO/NE.
Trvání si na svojí pravdě a urputné lpění na svých slovech nic dobrého nepřináší. To nejkrásnější, co může být, je přijít a tomu druhému se omluvit za svoje panovačné, nedobré chování. Je to cesta, jak nemuset zažívat tichou domácnost. S tím souvisí samozřejmě i vlastnost omluvu umět přijmout.
Pokud v lásku přestaneme věřit, najdeme si k sobě protějšek, který má stejný postoj. Jak asi bude vypadat naše soužití ve strachu, obviňování a nedůvěře?
Častokrát kolem sebe vídávám lidi, kteří ve vztahu doslova „trčí“ kvůli dobrým vztahům s rodiči, kamarády, kvůli dětem, kvůli tomu, aby nevypadali blbě, že jsou sami. To, komu však nejvíce ubližujeme, jsme my samotní.
ZASLOUŽÍME SI LÁSKU.
Napište mi, zda článek pro vás byl přínosný a jaká další doporučení byste přidali do seznamu?
Obohaťme se tak společně inspirací.
Budu se na vás těšit u dalších článků nebo OSOBNĚ.
Těším se na vás :-).
Vaše
Už jste viděli MINUTU ROZVOJE S PETROU?