Jednosměrná letenka do NEZNÁMA #2

Od roku 2016 jsem byla vnitřně přesvědčena, že bych si přála žít jednou na Bali. Tuhle myšlenku jsem v sobě živila doslova tak dlouho, až se stala součástí celé naší rodiny.

Je to přesně 5 let, co jsme poprvé navštívili můj vytoužený ostrov v Indickém oceánu. Tehdy mi teklo po tváři hodně slz dojetí a štěstí, když jsem stála u nejznámějšího chrámu Tanah Lot a děkovala tam někam nahoru, že jsem konečně na místě z mého vision boardu.

Co šly roky, navštěvovali jsme tuto oblast dál, ale stále jako turisti nebo svatebčané. Dokončení mé myšlenky dostalo konečně fyzickou podobu až po narození syna. Teď už jsem ve své duši cítila, že je ČAS.

ČAS přijet na toto magické místo v jiné roli než turista.

Vnitřně a mentálně jsme se s rodinou dlouho na tento okamžik připravovali a dnes už vím….

…ŽE NA TENTO KROK SE PŘIPRAVIT NEDÁ.

Netušila jsem, jak jiné to najednou bude. Dorazit sem v roli mámy a expata zároveň. Někde na pozadí chyběla myšlenka návratu a jistoty v ČR. Termín neznámého návratu ve mně vyvolala neznámé pocity, které jsem si hned první dny na Bali potřebovala postupně zpracovávat. Najednou nehledáte vilky na 3 dny a plné zážitků. Chcete najít tu, kde se cítíte jako doma a to není jednoduché. Najednou nemáte extra touhu stravovat se v těch nejhardcorovějších ministánkách na ulici, ale chcete si něco uvařit ve vlastní kuchyni. Najednou nechcete plavat v bazénu s dalšími lidmi, ale chcete mít ten svůj, kam můžete skočit třeba nazí i o půlnoci.

A tak postupné vytváření nového domova nese úplně jinou energii, než jsem čekala. A jsem vlastně za to ráda. Protože cílem nebylo sem odjet na dovolenou, cílem bylo najít ten svůj nový domov. A jak se nám to daří či nedaří, můžete sledovat i nadále.

Děkuji, že tu jste se mnou ve vašich myšlenkách a to právě při čtení těchto řádků.

Krásný den,

Sledujte můj blog s novými příspěvky a nebo moji FCB stránku – nejvíce postuji v příbězích.