PROČ PRÁVĚ PETRA ŠEBELA DOLEŽALOVÁ?

Říkala jsem si, že by bylo vlastně fajn, abychom se společně poznali. Získali tak vzájemnou důvěru a vy jste měli chuť si přečíst moje další vstupy na mém webu. Co by vás tak asi mohlo zajímat? Tohle byly moje otázky směrem k vám, které jsem si při psaní prvních řádků pokládala :-).

Mé přemýšlení mi dalo natolik zabrat, že jsem se tedy rozhodla vystoupit ze své komfortní zóny a tím jsem si uvědomila, že pokud chci právě vás inspirovat a přinést do vašich životů nový elán, musím napsat svůj první blog. Jak se takový blog píše? Jak zaujmu, abyste měli touhu číst dál? Upřímně nevím. A přesto se do toho pouštím, protože moje touha s vámi sdílet je větší než strach, který nám velmi často brání v krocích směrem k našim snům a cílům.

Jaké máte sny vy?

JAK JSEM NAŠLA SAMA SEBE…

Celý život jsem v sobě nosila touhu “NĚCO DOKÁZAT”. Být uznávanou manažerkou, samostatnou ženou a užívat si časové a finanční svobody. Sen si uspokojivě vydělávat, budovat úspěšnou kariéru, cestovat po celém světě a mít vedle sebe muže snů, začala však narušovat dlouhodobá přepracovanost a na to tak navazovaly i opakovaně, nefunkční partnerské vztahy.

Můj život navenek vypadal sice úspěšně. Stoupala jsem po kariérním žebříčku na pozice, které jsem si vysnila, vydělávala velké peníze, ale vnitřně se cítila bez energie a v začarovaném kruhu. Bála jsem se okolí ukázat svou zranitelnost, vyčerpanost a vnitřní chaos. Práce v obchodní a finanční sféře, na pozici regionální ředitelky, už mě nenaplňovala jako dřív. Peníze jsem si neměla s kým užít a začala jsem doslova přešlapovat na místě. Po 15 letech budování kariéry, bez osobního života, času na sebe a rodinu, jsem najednou pocítila, že mi ujíždí vlak.

Tehdy mi to došlo!

D1 a srpnový podvečer roku 2015. Vyjíždím opět sama o víkendu z Prahy domů. V hlavě neskutečně mnoho myšlenek po intenzivním, koučovacím výcviku.

Přemýšlím nad svým neuspořádaným životem:
“Kam se neustále honím?”
“Kde jsou moje hodnoty?”
“Jak zúročit to, co umím?”
“Jaký život žiji?”

Na 30 km přichází obrovské uvědomění: „Honím se za něčím, co najednou postrádá pro můj život smysl – práce, kariéra, peníze.“ Dostavuje se pláč a přichází pocit uvolnění. Inspirující víkendový moment, kdy jsem si pod vedením mého učitele, jediného kouče s nejvyšší mezinárodní certifikací MCC v ČR, Vladimíra Tuky, uvědomila, že chci dát prostor i svému osobnímu životu a ZAČÍT ŽÍT JINAK.

A tak se zrodila nová Petra…

Plná elánu a nových sil se s nadšením pouštím do své nejodvážnější životní změny. Opouštím zónu komfortu, finanční jistoty a vrhám se do práce na sobě a podnikání v oblasti koučování, kde využívám po vzoru mého mentora poznatky neurovědy propojené s leadershipem = NEUROLEADERSHIP.

Jenže najednou jsem na vše sama, desátého na účet nepřichází žádná tučná výplata a vztahy mně stále nevycházejí. Po půl roce obětování se podnikání, opět na úkor osobního života, přichází vnitřní demotivace, bez jasnosti “CO DÁL”.

Jsem vyčerpaná…

Bod zlomu přichází v červenci 2016. Tehdy jsem poprvé sama sobě přiznala, že MUSÍM vypnout hlavu. Abych se po té mohla podívat na moji situaci z odstupu a nadhledu a najít tak cestu ven.

Přichází nečekaně VELKÉ ROZHODNUTÍ, které mě stálo hodně odvahy. Ale tehdy jsem věděla, že tohle je nejlepší řešení.

ANO, odcházím na měsíc na brigádu za bar!

Ještě dnes slyším hlasy v mé hlavě: “Co na to řeknou ostatní, z úspěšné ředitelky klesla na barmanku?” Když se zpětně ohlédnu, “BEZ VYPNUTÍ HLAVY” bych nikdy nebyla, tam kde jsem dnes.

Díky jedné objednávce za barem :-), mám vedle sebe zázračně rovnocenného a skvělého partnera.

Díky odvážnému kroku jsem si mohla tak uspořádat své priority, nastavit si svoji budoucí vizi a naučit se skloubit osobní život s tím pracovním. Navíc mé vytoužené cestování se stalo naším společným poutem, které jsme stvrdili na magickém Bali svatbou.

Na své osobní a profesní cestě za rovnováhou

… A SPOKOJENĚJŠÍM ŽIVOTEM, JSEM SI UVĚDOMILA, ŽE:

– stále miluji pracovat se ženami a muži z oblasti leadershipu,
– pokud chci nechat vyrůst mé klienty, musím růst především sama,
– propojení neurovědy (nauky o mozku) a leadershipu ulehčuji život nejen sobě, ale i mým klientům,
– je dobré si umět říci o pomoc a nebýt na vše sám,
– je důležité mít systém udržitelnosti rovnováhy mezi osobní a pracovní rovinou,
– “komunikace” je v manažerském světě základem úspěchu,
– zkušenosti z praxe jsou nenahraditelné  (15 let v leadershipu a přes 46 000 odkoučovaných minut utvrzují mým spokojeným klientům kvalitu naší spolupráce),
– dělat smysluplné věci znamená být spokojený,

ROVNOVÁHA A 1. KROK JE VŽDY O NÁS…

A tak vám přeji, ať i ten váš život je v rovnováze a těšíte se z toho, že si plníte své sny.