Inspirace z Bali (8) – záleží jen na nás, zda se překonáme…

Sedím na terase s úžasným výhledem.
Krásné ubytování v Sanuru.
Tropická noc ukazuje 28°C.

Takto to vypadá ve dne.

A nesmírně se těším na psaní tohoto článku.
Protože to, co vám tu chci zasdílet, bude pro někoho vtipné :-), pro někoho metafora směrem k učení se a poznávání nových věcí.

Každopádně, kdo mě již zná a čte mé BLOGY ví, že se přehoupla právě druhá část mého pobytu, kdy jsem již na ostrově Bali zůstala sama bez partnera a mám před sebou krásnou druhou polovinu poznávání sebe, svých možností, hranic, této země, ve smyslu

BALI A JÁ.

Tímto tedy posílám velké láskyplné obejmutí svému partnerovi do ČR a zároveň taky pozdrav jeho rodičům, kteří jsou údajně velcí čtenáři mých blogů – děkuji.

O ČEM TO DNES BUDE?

MOTORKA A JÁ
– aneb pro někoho vtipný příběh.

Když se řekne slovo motorka, v každém z nás to vzbudí různé myšlenky. Pro někoho je to dopravní prostředek, pro někoho životný styl, pro jiného sen či prázdné slovo. Pro někoho třeba nezáživná záležitost.

Pro mě to do včerejšího dne neznamenalo nic.

DNES?

Odvaha, příběh, překonání se, opuštění komfortní zóny a hrdost.

Po dvou dnech odjezdu mého partnera zpět do ČR jsem si uvědomila, že se nechci jen tak válet po plážích. Že chci znovu zažívat to, co jsem zažívala s ním. Vidět okolí, jezdit na blízká místa a stravovat se mimo turistické lokality.

ANO ROZHODLA JSEM SE, ŽE SI PŮJČÍM SKÚTR.

Mé rozhodnutí bylo rychlé, bez přemýšlení. Vždyť s partnerem jsme tu jezdili 14 dní, tak to snad nebude zas taková těžká záležitost, kterou bych se měla zabývat a řešit to. Zvládají to tu všichni, zvládnu to i já. I jako řidič a né spolujezdec.

Tak jsem jako velká holka vyrazila do ulic smlouvat vypůjčení motorky. Nakonec nacházím správné místo a po pár handrkování se o cenu, je motorka moje.

Paní se mě asi né nadarmo ptala, jestli už jsem to někdy řídila. Kývala jsem na ni, jasně, jsem profesionál :-). Další né náhodou bylo, že jsem dostala růžovou helmu. Aby mě asi každý viděl na silnici.

BLONDÝNA a ještě v RŮŽOVÉ HELMĚ.
Vražedná kombinace.

INSPIRACE (8)
KAŽDÁ CESTA UČENÍ ZAČÍNÁ – ODHODLÁNÍM – ROZHODNUTÍM – PRVNÍM KROKEM.

Vyrážím na cestu učení.

Jak se to startuje :-)?
Kde to má světla?
Nezapomínat jet po levé straně!
Ať na mě tolik všichni netroubí.
Bože – srdce bije na poplach.
Nemohu dýchat!

…………………najíždím na obrubník………..pomóoooooc,
rychle to ustát a nic neodřít…………..
Nechci se s nimi dohadovat s doplácením peněz……
Né o peníze nejde, chci to přežít…….
Uf, nechci na tom jet…………
Je to těžké………….
To nedám…………..

Klííííííííííííííííííííííííd, to půjde……………………Dýchej…………….

Začala jsem dýchat, zastavila, zkontrolovala, zda je něco poškrábané a rozhodla se, že i za tmy to přeci zvládnu. 20 minut jsem po rovné silnici jezdila tam a zpět. Brzdila provoz a i lidi na kole mě snad předjížděli. No nic, jedu někam na večeři, už na tom nechci sedět ani minutu.

Jenže tam budu muset zatočit, to neumííííím. 5 minut čekám, až nic nejede a amatérsky se otáčím a dojíždím do předem zamluvené restaurace, kde se konalo představení místních tanců.

Ježíšššš.
Neumím parkovat :-).
Dám to na blondýnu, všichni stojí směrem doprava, jen má motorka přesně opačně. No a co, každý se učí. Tady to přeci nikdo řešit nebude. A představte si, přijdu za hodinu zpět k motorce a má motorka stojí doprava, jako všechny ostatní :-).

Inspirace (8)
Každý je jednou začátečník a cesta učení a poznávání nás velmi rychle strhává do pocitu bezmocnosti a rychlého vzdávání se.

Večeři a místní kulturu si neužívám, celou dobu myslím na to, že mě ještě čeká cesta na domů. Zítra jsem chtěla vyrazit na výlet, ale vždyť mi to nejde.
ROZHODUJI SE – NEPOJEDU – NEDÁM TO :-(.

Odjela jsem po večeři domů, zaparkovala u místa ubytování a šla spát. Před spaním si říkám, co když bych se vybourala, jak tady kam trefím.
PROSTĚ NIKAM UŽ NEPOJEDU.

INSPIRACE (8)
Ráno moudřejší večera. Nerozhodujme se s horkou hlavou.

Ráno jsem vstala – odpočatá, po běhu, zaplavání si v bazénu a krásné snídani na terase. Řekla jsem si, že si výlet udělám, že mě přeci nemůže jen tak něco zastrašit.

Nabalila jsem si s sebou plášťěnku, ofotila do mobilu mapu, vzala i náplast :-),
obula pevnou obuv a vyrazila.

JÉ JÁ JEDU
a
není to tak hrozné.

ALE – mám prázdnou nádrž!!!!
Jakto, na to jsem vůbec nemyslela, co když nikam nedojedu, kde rychle seženu benzín. Jedu a plazím se jak šnek a koukám, do každého zákoutí, kde prodávají PETROL. Jak na potvoru nikde nic. Sevřené hrdlo, černé myšlenky a po 10 minutách konečně nacházím náplň do mého koníka.

Tak a konec strachování …..
Prostě si to užiji a vše to krásně zvládnu.

INSPIRACE (8)
Na cestě učení přichází vždy okamžiky, kdy se znovu a znovu musíme sami motivovat k tomu, abychom došli co nejdále a zvládli tak výzvy, které během učení přichází.

Táááák a jedu na TURTLES ISLAND, kde je malý chrám. Zvládnu to i bez mapy.
Chrám PURA DALEM SAKENAN!

Už mi to začíná jít, dokážu se dívat i kolem sebe, vnímat pomalu už přírodu, značky, ostatní motorkáře a auta.

ALE CO TO JE ZASE ZA VÝZVU?
Musím najet na místní dálnici, to nezvládnu.

Zvládla jsem :-).
Už jste někdo jel 20km/hod po dálnici v růžové helmě? To musela být podívaná. Děkuji všem, kteří mě dnes míjeli, potkávali, dávali přednost a měli pro mě pochopení. Protože díky nim už jsem nazpět jela 40 km/hod :-).

Začínám mít pocit jistoty, toho, že se s motorkou sžívám. Že mi to jde, že si to začínám užívat.
ONO TO PŮJDE.

JSEM FAKT DOBRÁ – přijíždím k chrámu.
Jsem na sebe hrdá. Zvládla jsem to. Ten pocit je k nezaplacení a ještě včera jsem to chtěla vzdát.

Taky to znáte, když se pro něco rozhodnete, nejde vám to a pak zjistíte, jak je to krásné, když se to naučíte a dosáhnete cíle?

Přichází chyba každého začátečníka, pocit, že už vše zvládám.

Při odjezdu z chrámu se snažím nastartovat. Jééé ono to nejde a kouká na mě skupinka čtyř místních Balijců v těch jejich stejnokrojích. Cítím se trapně, vypadala jsem už tak profesionálně. Znovu a znovu zkouším startovat a pak se jeden z nich odváží přijít a s lehkostí mi odendá stojan. Muži se teď asi smějí. I já :-).

Tak jsem se s místními zasmála a jela dál.

Objíždím si malý želví ostrůvek, dávám si avokádový džus, užívám si volnějších silnic a přichází další výzva. Načerpat přímo na benzince – óóó. Už si dávám pozor na stojan, ale nastarovat opět nejde. Aha, je potřeba více pootočit klíčem :-).

Inspirace (8)
Každé učení má své fáze a vždy je stále se co nového a nového učit pro kompletnost znalostí a dovedností.

Cesta na zpět mě bavila, užívala jsem si vše. Dálnici, jízdu mezi pruhy, přejezd dálnice zleva do prava. Dýchala jsem už poklidně a vnímala krásu Bali. Začala jsem mít pocit, že najednou patřím více mezi místní, kteří se snad s motorkou už narodili.

Najednou jsem si při jízdě všimla, že se usmívám a jsem na sebe hrdá. Pocit překonání sama sebe mě hřál u srdce. Byla jsem šťastná a plná energie, že jsem to zvládla vše úplně sama, překonala se a nenechala se odradit prvním nezdarem. Místo, abych jela zpět do místa ubytování, natolik jsem se nadchla, že jsem jezdila ještě další hodinu.
S radostí a lehkostí.

Včera jsem ještě říkala, že motorku nechci ani vidět
a dnes už vím, že hned zítra po příjezdu do UBUDU si půjdu půjčit další.

INSPIRACE (8)
Nic není tak horké a obtížné, jak to vypadá. Vše je jen v našich hlavách a záleží jen a jen na nás, zda se překonáme nebo zůstaneme uvězněni ve strachu a obavách.

Zažili jste někdy něco podobného?
Napište mi pod článek, co máme společného.