Krásný den přeji z horské chaty.

Je právě podvečer, pokrytý mlhou, tichem a příjemnou hudbou v mých uších. To vše mě směruje se dnes zamyslet nad smyslem toho, kam se všichni stále honíme a jak uspěchaný život žijeme.

Tento článek se mi v hlavě rodí již delší dobu. Okolí mě k němu stále více a více inspiruje. A nejen okolí, ale i já sama sebe občas překvapím tím, jak dokáži neuřídit priority a žiji tak čas od času hektický život.

TAKŽE TENTO ČLÁNEK JE PRO NÁS PRO VŠECHNY,
kteří si uvědomují, jak žijí,

ALE
začínají zároveň pracovat na nové úrovni …

Nové úrovni přemýšlení nad:
– prioritami ve svém životě,
– nad časem který trávíme efektivně či neefektivně,
– nad lidmi, s kterými jsme a zároveň nejsme,
– nad propastí dnešní doby = našeho ega,
– nad přemýšlením směrem k našemu životu nyní, které určitě nebude hrát na smrtelné posteli primární roli.

Toto téma je tak široké, že mi dovolte dnes vybrat pouze jedno z nich a tím je:

OBLAST PRÁCE.

HONÍME SE V PRÁCI ZA POZICÍ, STATUSEM, PENĚZI.

HODINY ČASU TRÁVÍME TELEFONOVÁNÍM – MAILOVÁNÍM – ZAPLŇOVÁNÍM KALENDÁŘE.

NEZNÁME ČASOVÉ HRANICE TOHO, KDY JSME A NEJSME ZROVNA V PRÁCI.

V NOCI SE BUDÍME A ŘEŠÍME PRACOVNÍ STRAŠÁKY, TI NÁM NEDÁVAJÍ SPÁT.

PARTNERSKÝ ŽIVOT JE NA DRUHÉ KOLEJI.

DĚTI NÁS POMALU UŽ ANI NEZNAJÍ.

JENŽE MY TOHLE VŠE VLASTNĚ ANI NEVIDÍME.

Přes potřebu ukojit naše EGO často děláme věci, které nám nedávají smysl, jen abychom okolí dokázali, že jsem si tuto pozici tvrdě vydřeli a že se šplháme stále výš na vrchol. Ostatní nás obdivují, jak se nám daří, kolik peněz umíme vydělat a my se chvíli cítíme skvěle. Opěvováni, na vrcholu své kariéry, nedostižitelní, důležití, nadřazení, schopni všeho.

POKUD VŠAK NĚČEHO JE PŘÍLIŠ
přichází následky, kterými mohou být:

 VYHOŘENÍ,

 NEMOCI,

KRIZE VE VZTAZÍCH,

DEPRESE / NÁLADOVOST.

A CO SI (možná) NĚKTEŘÍ Z NÁS UVĚDOMÍ NA SMRTELNÉ POSTELI?

Tímto článkem bych ráda chtěla nám všem pomoci být na smrtelné posteli spokojeni se svým životem, abychom byli schopni sami sobě říci.

1)
Jsem na sebe hrdý, že jsem dokázal svůj život rozložit
rovnoměrně mezi práci a rodinu.

2)
Jsem šťastný, že jsem zavčas poznal, že
práce není vše a že jsem vpustil do svého života rovnováhu
(sport, koníčky, rodina, děti, relax, chvíle pro sebe).

3)
Jsem rád, že jsem se o své duševní i fyzické zdraví staral a nenechal na něj působit pracovní maraton
– znal jsem svoji prioritu – zdraví nade vše.

4)
Jsem rád, že když jsem trávil čas se svými blízkými, tak jsem s nimi byl opravdu přítomný a neměl mysl opět v práci.
Užil jsem si každou minutu s mými nejbližšími.

5)
Jsem vděčný, že dnes se mohu ohlédnout za životními zážitky.
Ne za počtem mailů, telefonátů a hodin strávených na sociálních sítích či na cestách.

6)
Jsem šťastný, že jsem znal ve svém pracovním životě slovo „dovolená“.

7)
Jsem šťastný, že jsem svůj život prožil tak, že v práci jsem byl férový a dělal jsem to, co mě baví, naplňuje a nenechal sebou manipulovat.

8)
Jsem hrdý na to, že jsem zavčas odkryl tajemství úspěchu.
12 a více hodin v práci není o efektivitě. *

9)
Jsem šťatný za to, že jsem dokázal dělat taková rozhodnutí, která mě udržovala vnitřní klid a rezonovala se mnou.

10)
V ruce jsem nedržel mobilní telefon, ale osobu, kterou miluji.

DĚKUJI ZA TO, ŽE JSEM ŽIL.

Těchto deset bodů je záměrně vztahováno k práci. Začínám vnímat nejen ze praxe a historie, že doba je více a více uspěchaná a my nemáme ani čas se zastavit a uvědomit si, jak žijeme. Řešíme ve shonu jednu záležitost za druhou, cítíme se vyčerpáni, ale to přeci k dnešní společnosti patří, ne? To je nejčastější naše odpověď.

Jenže proč tedy ve Švédsku zavádějí 6ti hodinové pracovní doby?
Lidé jsou šťastnější a produktivnější?
Zkuste nalézt svoji odpověď.

Proč eurozprávy z Londýna poukazují nutnost přemýšlet o třídenním víkendu?
Doba, kterou běžně trávíme spánkem se snižuje
a tím se více a více projevují civilizační choroby a stres.

*Dokonce i odborník na psychologii práce K. A. Ericsson tvrdí, že v práci jsme skutečně produktivní jen 4-5 hodin.

No zkuste si každý odpovědět na svůj život sám.

NIKDO HO ZA NÁS NEODŽIJE!

Protože až dojdeme do fáze, že na vše začneme odpovídat „nemám čas“, tak už může být hodně pozdě.

A jak říká Dalajláma:

Já nám všem přeji, abychom ten život žili a znali své priority.

Mějte krásný den plný nadhledu a chvil, na které budete chtít vzpomínat na smrtelné posteli.

Vaše Petra

– ZDE –

se můžete vrátit k dalším článkům.