Náš život je srovnatelný s horskou dráhou.
Někdy si jízdu dokážeme užívat plnými doušky a nekonečnými zážitkami žít ještě spoustu dní.
Jindy naopak máme pocit, že horská dráha je špatně postavena a padáme nějak dlouho dolů. Každičkým kouskem duše si přejeme, aby už jízda skončila a my se přestali bát a užírat pádem do neznáma.
To, do jakého vagónu však nastoupíme záleží
JEN NA NÁS.
A pokud patříte mezi pasažéry, kteří chtějí na své životní dráze zažívat více pocitu klidu, uvolnění a jednoduše eliminovat stresové faktory, které na nás čekají v každé zatáčce, zde mám pro vás
Tato doporučení mám na sobě odzkoušena a mně osobně fungují.
Vy si pro sebe vyberte to, co s Vámi rezonuje a dává Vám smysl :-).
Tak hurá do toho!
Často předvídáme, děláme si scénáře, iluze a představy o tom, jak má ona či jiná situace vypadat.
To, co po té přichází,je pravděpodobně zklamání z nenaplnění naší představy.
Příliš velká očekávání přináší příliš velká zklamání a dostávají nás do stresu.
Představme si, že odjíždíme na wellness víkend s partnerem. Nesmírně se těšíme, jak si to tam společně užijeme. Naše myšlenky v hlavě vizualizují dopředu velkou partnerskou romantiku a tajná přání, aby partner k nám byl pozornější než kdy jindy. V našich představách vidíme nadstandardní hotelové služby, počasí jak se má, spoustu příjemných chvil a zážitků.
Jak se budeme cítit po víkendu, když se naše očekávání nenaplní?
S jakou energií budeme vstupovat do nového týdne :-(?
Jak bychom se cítili, když bychom naopak nic neočekávali a víkend nakonec bez představ tak nějak plynul v rytmu pohody a místo očekávání bychom se
NECHALI PŘEKVAPOVAT PŘÍTOMNOSTÍ?
Naše vnitřní síla je často udupávána právě proto, že pro sebe nemáme prostor.
Což vyvolává stres, svalové napětí, psychické napětí a důsledkem je nerovnováha ve všech oblastech našeho života.
Vnímáme vše ostatní jako důležitější. Ať už se jedná o práci, vztahy, rodinu či přátelé.
I když naše duše stále volá: „Prosím starej se o mě“.
Toto téma jsme určitě četli už tisíckrát.
Moje otázka však zní:
„Kolikrát si ho ještě potřebujeme přečíst, aby se tak opravdu stalo“?
Pokud my sami budeme mít prostor pro sebe, vytvoříme krásný prostor i kolem sebe.
Představte si, že vy ženy jste ženami a muži chvíli ženami :-).
Ráno vstáváte v pochodu, obstaráte celou ranní honičku kolem dětí, snídaně, sebe rychle šupnete do oblečení, v kterém se sama ani nelíbíte a už v tuto ranní hodinu doslova valíte s vyplazeným jazykem rozvést děti a chtít být na čas v práci, kde už na vás čeká hromada nedodělané práce, vyřizování mailů a další požadavky vašich šéfů. Na oběd zhltnete něco ve fast foodu, abyste toho stihla víc udělat, protože potřebujete odejít dříve z práce. Úkoly, večeře, domácí práce, uložení dětí a pád do postele, který dává informaci: „Uf, to byl dneska zase den“.
Zastavíme se, až nám tělo nemocí řekne: „STOP“!
Mé doporučení tedy zní.
Uvolněme v sobě napětí každodenní chvílí pro sebe. To jak dlouhá to bude chvíle a co nám dělá či nedělá dobře, to víme nejlépe my.
A jestli si na to už teď odpovídáme: „Nemám čas“!
Tak už nemusíme číst dál. A běžme věnovat čas sobě :-).
Také jste to zažili, když jste se najednou ocitli v přírodě a tak nějak jste byli jak znovuzrození? Pocit a myšlenky probíhající v hlavě zněly: „Proč sem nechodím častěji? Vždyť je tu tak nádherně. A ta vůně lesa, tolik zvuků ptactva všude kolem.“
Jen my a ta obrovská energie přírody do nás vlévá energii, na které se klidně staňme závislými.
Ať je to koukání do vody u rybníka, procházka v městském parku, houbaření či ranní výběh kolem řeky.
Příroda je tu pro nás. Je to zdroj energie a klidu, která je zadarmo a my pořád platíme velké peníze za kurzy o zbavení se stresu.
A pokud místo kurzů o stresu, chcete začít investovat spíše do svého osobního rozvoje v jakékoliv vaší oblasti, domluvte si se mnou schůzku nebo si každé ráno věnujte „Minutku rozvoje„.
Těším se na vás :-).
Vaše