Je to tu znovu …
NEMÁME KDE BYDLET!
Náš přepychový hotel je plný a my chtěli v této kráse ještě jeden den zůstat – CO DÁL?
Ano, tím končil můj druhý článek „inspirace z Maroka“.
Mezi tím mi píšete:
„Piš dál!“
„Už chci vědět, jak to s vámi dopadne.“
„Budete spát pod širákem?“
„Moc hezké psaní o Maroku, čtu ho na etapy – šetřím si to :-).“
„Ve 3 ráno jsem hledala na webu, jestli už není pokračování.“
Nemáme kde bydlet a naše plánovaná druhá noc v překrásném hotelu nevyšla.
Po prohledání Airbnb a Booking.com – skoro žádná nabídka ubytování.
Vyrážíme tedy do AKCE – hledat do ulic nocleh.
Vypadá to, že budeme s velbloudama na pláži :-).
Všude plno!
Draho!
Nebo špína :-).
CO TEĎ?
Daří se najít jeden „rijád“ z mála v centru a za přijatelně vyšší cenu :-).
Sice bez bazénu, ale užijeme si snad aspoň jeden z největších afrických Music festivalů.
Přijměme v životě i cesty, které ze začátku nepovažujeme za úplně vhodné. Často nás dovedou na správná místa.
HOTOVO – ZAJIŠTĚNO – jde se ještě koupat!
NA PLÁŽ – jupí – konečně.
JENŽE – na pláži vítr vítrovitý.
Už jen mít křídla a vzlétnout …
Zabalená do ručníku, aby obrovský vítr nemohl zastavovat štípající písek o moji kůži, se doslova ploužím k pobřeží.
No – dalo to řádně zabrat (mám odposilováno :-)) a peeling pískem také za sebou.
.
JÁ NE!
Bazén před odjezdem do nového ubytování do centra to jistí.
Za pouhých 30 minut sluníčka v pravé poledne někteří spalujeme svoji kůži natolik, abychom se vlastně už celou dovolenou nemuseli opalovat :-).
Nové ubytování přímo ve starobylé části ESSAOUIRY bylo velmi malé, strohé, ale příjemné.
Zbývá ještě rychle zamluvit autobus na zítřejší přejezd do turistického města na pobřeží – do Agadiru.
Plán opět nevychází, že by den blbec?
AUTOBUSY DO POSLEDNÍHO MÍSTA PLNÉ :-(.
Místňáci z festivalu vykoupili vše, co jelo kamkoliv, jen abyse na své cestě přiblížili domovu. No nic, jdeme se na to najíst, jinak s prázdným žalůdkem nic nevymyslíme.
JAK SE ODSUD DOSTAT a posunout se na naší cestě Marokem dál?
Při krásně čerstvě grilované rybě, kterou jsme si sami koupili na tržišti a nechali upéct, vymýšlíme, že nám nezbývá nic jiného, než si místo přesunu, propůjčit auto a jeden den věnovat objetí pobřeží po svém.
Takže rychle koupit autobus na přespříští den zpět do Marakéše, abychom stihli další dny do poušťě.
Auto na další den také domluveno a k večeru při hudbě afrických tónů vyrážíme směr přístav.
Vítr střídá vítr – spálení z poledne graduje – začínají mě navíc z nijakého důvodu příšerně bolet záda.
Music festival přestávám vnímat. Jedu na poslední baterku, kterou mám v záloze.
CHCI SPÁT – jsem unavena – vyčerpána.
Ráno moudřejší večera.
Upadám do bezvědomí a noc nějakou záhadou trvá 12 HODIN :-).
Vstáváme do dalšího marockého rána a po úžasné tradiční snídani si necháváme doporučit tipy,
kam se podívat a zajet autem.
TIPY zněly úžasně:
– místní trhy, kam ani turista se nechce ztratit
(mimochodem, zatím jsme nepotkali nikoho z ČR).
– OÁZA – uprostřed ničeho.
– Surfařský ráj s restaurací na skále.
Auto máme – mezinárodní řidičák mám pouze já,
která pomalu bolestí zad nemůže chodit a do toho nás čeká …….policie (ale to až příště).
To už jsem prozradila více, než jsem měla.
Jak to vše dopadlo?
Tak zase v dalším článku.
.
P.S.
Tu krásnou větu v minulém článku:
„Některé chvíle je potřeba si zapamatovat pro ty horší“,
mi řekl partner na pláži při západu slunce – dojalo mě to.
.
A zda i vy chcete překonávat sami sebe a začít nejen cestovat,
ale posouvat se i ve svém životě, domluvte si se mnou schůzku.
Těším se na vás :-).
Vaše