Inspirace z Maroka (5) – relax před cestou do pouště

MILUJI CESTOVÁNÍ.

Zažívat nové věci, cítit nové vůně, užívat si neznámých chutí, poznávat nové lidi a kultury, vidět nová místa, překonávat sama sebe.

A MAROKO tyto možnosti nabízí.

Minulý článek končil večerní procházkou do místního turistického klubu.

BYLO O CO STÁT :-).

Rozmanitost turistů, v kombinaci s místními obyvateli, ukazovala opět na onu opomíjenou celistvost.

Není žádné my či oni, není žádná Evropa či Afrika. Prostě my všichni na jednom místě, s jedním cílem – užít si večer.

To se povedlo a my už míříme zpět do našeho autentického marockého ubytování,
abychom ráno mohli po snídani svěže nasednout do autobusu zpět Marakéš.

Přijíždíme zpět do místa a města, kde jsme již strávili první dny našeho pobytu a tentokrát máme překrásné ubytování přímo v centru, co říkáte?

Začínám mít pocit, že bych chvíli ráda necestovala a užila si také relaxu a knížky.

POVEDLO SE …

Ležím u bazénu, čtu si a užívám si marockého slunce, ticha, klidu.
Zatímco partner se vydal do města vymýšlet další program, užívám si ještě navíc skvělé masáže, která je jak dělaná pro má bolavá záda.

Konečně jsem poslechla svoje tělo a dodala mu, co potřebuje.

Jak často víme, co naše tělo potřebuje? Jak často ho ALE poslechneme?

Nastal čas jídla a posledních možných nákupů.
Vyrážíme opět do města – avšak trochu jinak.

Partnerovo překvapení mně přišlo vhod.
Dojíždí s TUK-TUKEM přímo k ubytování po té, co usmlouval a domluvil řidiče na delší dobu.

Vozíme se po Marakéši a nasáváme místní atmosféru hlučících prodejců, lidí prodírajících se davy, vůni koření.

A ještě vlastně pravých vyhlášených hadích mužů :-).

Daří se nám koupit dvoudenní zájezd s přespáním na poušti ve stanu.
Oba máme k následujícím dnům velký respekt, ale víme, že bychom litovali, kdybychom nezažili.

Po nakoupení arganových olejů (které mimochodem velmi miluji a nepoužívám už 5 let nic jiného), sedáme opět do TUK-TUKU.

Dnes mám samé překvapení.
Večer zakončujeme v místní vyhlášené restauraci pro turisty, kde nevíme, co dříve sledovat. Jestli břišní tanečnice, hrající muzikanty sedící na schodech restaurace, či jídlo, které nám na stole již svou vůní dává povel k snědku.

Procházkou domů se pomalu loučíme s centrem Marakéše.
S krásou a zároveň chaosem, klidem a zároveň hlukem. Městem tisíce vůní a chutí.

Probouzíme se do tichého brzkého rána.
Město je v naprostém tichu a my s očekáváním usedáme do mikrobusu.
Máme před sebou dvoudenní cestu přes hory – směr poušť.