Je to tu pokračování naší cesty po Maroku!

Máme před sebou den, kdy máme vlastní auto a můžeme si užít krás pobřeží marockého světa. Vyrážíme v našem super modelu DACIA na místní trhy, kam ani turista se nechce ztratit.

Suchá, vyprahlá krajina a extra vysoké teploty zkouší naši DACIOVSKOU klimatizaci. Naše první zastávka na mátový čaj nás přivádí do krásného místa, kde se pod stromy občerstvujeme a užíváme pravé marocké atmosféry.

Po malém občerstvení a několika minutách jízdy dojíždíme na ony zmiňované trhy. Ač jsem po světě navštívila spoustu trhů – tyto byly opravdu autentické.

Zapadlá vesnička, vyprahlá sluncem nabízela všehochuť, co se vešlo na kus starého hadru na zem. Od různorodé zeleniny a ovoce, koberců, živých zvířat, stavebního materiálu, procházíme jako jediní turisti prašnými, vyšlapanými uličkami, kde místní zápach jasně naznačuje, že tohle už je místo opravdu nad míru vzdálené od civilizace.

Nezapomenutelný zážitek nám posléze ještě posiluje jízda autem kolem tržiště, kde se rychlostí kroku  musíme dostat ven z města. Doslova se autem prodíráme mezi oslíky svážející zboží.

Je dobré si občas uvědomit, jak dobře se máme a v jakých nadstandardních podmínkách můžeme žít.

Vyrážíme do OÁZY– nikde žádní ukazatelé a tak díky moderní technologii hledáme cestu.
Když už se dostáváme do míst, kde snad ani nevede silnice, zpochybňuji správnost našeho směru.

Partner však vytrvává a dojíždíme na krásné místo lemované zelenými svěžími palmami.
Ticho, palmy, zeleň, čistá voda protékající v korytech kolem oázy nám ukazují další z krás Maroka.

Po krátké procházce poktáváme místní děti, kteří se doslova baví životem a v místní tůni skáčí jedno salto za druhým.

Přicházíme na krásné místo, kde se ve stínu pod stromy kochá další skupina lidí. Leháme si na trávu a užíváme si chvíli klidu. Přichází k nám němý Maročan a snaží se na nás zvuky vydávájící ze sebe mluvit. Nerozumíme, s pokorou kýveme hlavou doprava a doleva, ikdyž nevíme na co :-).

Odjíždíme dále – hledat něco k snědku. Jako obvykle jsme minuli čas oběda, ale v téhle krajině to nevypadá na moc restaurací k výběru :-(.

CO TEĎ?

Trpělivost růže přináší.

Po několika vyhladovělých kilometrech vidíme v dáli navíc policii (řídí partner) – daří se nám naštěstí lišácky odbočit směr pobřežní městečko. Mimochodem policie vypadala jak z filmu „Četník ze Saint tropez“.

Dojíždíme KONEČNĚ do jediné restaurace a zjištujeme, že jsme měli štěstí a dorazili do surfařského ráje, kde na skále stojí nádherná tradiční restaurace nabízející pouze jedno jídlo: RYBU.

Hladoví a rozmlsaní z minulého dne čekáme na naše jídlo a já si mezi tím píšu zážitky z cesty pro vás :-).

Výhled a oceán narážející na skálu pod námi nám dělá doprovod naší odpolední siestou.

Můžeme se vydat zpět na cestu do našeho ubytování.

POZOR – na cestě zpět musíme zdolat policii.

A protože vyřízen na rychlo mezinárodní řidičák mám pouze já, sedám za volant a vyrážíme. Co asi řeknou v této zemi na ženu za volantem?

Jedu asi 10km v hodině, usmíváme se a taktně přejíždíme přes policii s radostí, že jsme nemuseli nikde nic ukazovat a vysvětlovat – protože jestli pamatujete, na Bali to bylo o něco horší :-).

Po cestě ještě navštěvujeme místní supermarket a dostáváme se na pláž pouze pro místní, ale to co máme před sebou je krásná večerní, romantická jízda při západu slunce– po pláži a na dromedárech.

Máme usmlouváno a nasedám na dromedára jméném CAPUCCINO :-).

Posuďte sami, jestli to stálo za to…

Po celodenním výletu už nezbývá – než zakončit den v místním plážovém baru.

.
.
.

JSME DOMA – vyrážíme v náš poslední večer ješte do starověké mediny do doporučeného klubu.
A jak tohle večerní dobrodružství dopadlo, to už se možná dozvíte příště :-).

A zda i vy chcete překonávat sami sebe a začít nejen cestovat,
ale posouvat se i ve svém životě, domluvte si se mnou schůzku.

Těším se na vás :-).

Vaše

Předchozí články „INSPIRACE Z MAROKA“