Inspirace z Bali (10) – Od policie k vodopádům

Při včerejším ranním běhu v Ubudu, kdy mně na cestě a nad hlavou skotačila jedna opice za druhou, jsem si uvědomila, že nejvíce nápadů právě dostávám při této aktivitě. Zřejmě jak běžím, běžím a jsem v určitém flow, rodí se mi nové nápady, na články, na aktivity s koučingem spojené, na moji budoucnost. A i tady vznikl právě nápad na dnešní článek.

Inspirace (10)
Dokážete také pojmenovat, kdy se vám nejlépe přemýšlí a cítíte, že kreativní nápady jdou tak nějak samy?

U mě je to běh a meditace.
Co u vás?

Dnes mám před sebou nejdelší cestu. Až na sever blízko centra Lovina beach. Takže strávím v mé taxíkové kanceláři nejdelší čas. Z Ubudu to trvá zhruba 2 – 3 hodiny, ale jeduuuuuuuuuuuu konečně na delfíny:-) a nechat se překvapit severem.

Než si však budete číst o delfínech, pojďte se se mnou kouknout na jeden takový adrenalinový den, který se mi přihodil:-).

Kdo četl moji story s motorkou, může předvídat, že v Ubudu tomu nebylo jinak. Znovu jsem se stala pirátem silnic a aby toho nebylo málo, moje první ranní nadšená plánovaná jízda směřovala na vyhlášené rýžové pole, o kterých se píše v každém průvodci.

TAM PŘECI MUSÍM BÝT I JÁ.

Vybavená už vším, co motorista potřebuje, se vydávám na můj očekávaný výlet. Těším se, vše mám vyhledané na mapě, stačí jen přejet centrum Ubudu a jsem skoro tam, nic složitého.

OVŠEM JEN NA PRVNÍ POHLED.

Tentokrát už nejsem tolik nápadná růžovou helmou. Dle nabytých zkušeností už mi náležela klasická černá helma :-), – tzn. jezdila jsem už jako místní – jednosměrka – nejednosměrka.

Jenže můj výlet trval necelých 5 minut.

Hned v centru jsem byla velmi dobrá a rychlá kořist pro místní policii, která má pověst toho, že doslova rýžuje na turistech.

A i když do protisměru jede 100 Balijců – věřte, že zastaví zrovna vás, jako turistu.

SAKRA – FAKT MĚ STAVÍ – to je tedy začátek výletu.

Jako zkušená a ostřílená, dle rad místních, už mám řidičák bokem s pár jejich penězi. Velmi často vychází, že jim řeknete, že máte jen určitou částku a projde to. Takto už jsme to jednou udělali a vyšlo to.

JENŽE TADY SE HRÁLA VĚTŠÍ HRA.

V Ubudu je asi dražší život a tak si páni policajti každý vzal svoji roli a jeden hrál velmi naštvaného a druhý, že mi chce pomoci.

ANO – dopustila jsem se přestupku, jela do jednosměrky a mezinárodní řidičák jaksi postrádám :-(.

Vzhledem k tomu, že tu místní děti jezdí pomalu na skútru do školky, asi nemá cenu se zabývat nějakými zákony a pravidly.

Takže HRA ZAČÍNÁ

Vyslýchají mě na stanici 2 muži, kteří jasně dávají najevo, že oni jsou tu, kteří tomu velí.

Velmi dobře nachystané a podtrhané sazebníky s cenami pro turisty mě trochu vystrašily.

Chtěli desetinásobek toho, na co upozorňují místní, že je OK.

Zjišťují, jak dlouho tu jsem, podle toho už poznávají, jestli v jejich peripetiích umím chodit.

HRA POKRAČUJE

Najednou neumím anglicky. Lámaně občas dělám, že nerozumím a někdy opravdu vůbec nevím, co chtějí.

Ukazuji jen předem nachystanou částku, že to je vše, co mám.

A abych situaci urychlila a nemusela někam se šekem, trochu upravuji skutečnost a říkám, že odlétám už zítra.

Na otázku, kde v Ubudu bydlím odpovídám, že neznám jméno ulice, že je to blízko odsud.

PÁNI POLICAJTI SE NESMÍŘILI S MÁLEM
– nedostali nic –

Nabízela jsem jim, že jim dám, to co u sebe mám a vše bude OK. Divadlo šéfa a pomocníka pokračovalo. Ok začínám smlouvat a dělat nešťastnou. Z 500.000 IDR (cca 1.000 Kč na naše) dohodnuta částka 200.000 IDR. Tak jo, já vám pro ni zajedu a dovezu ji vám. OK – já a můj kolega tu na Tebe čekáme 5 min. Na lísteček si napsali Petra a můj podpis – vypadalo to jako úředně, ale v podstatě nic jiného neměli – divadlo hráli dobře, ale bohužel to pánové nedotáhli do konce. Všechny doklady mi vrátili a čekají tam na mě zřejmě ještě dodnes.

Už jsem nepřijela.

Tímto se omlouvám místní policii, cítím se trochu provinile, protože nerada lžu. Ale přístup Balijec x cizinec, mě ujistil v tom, že se vracet nemám.

Bála jsem se, místu, kde stáli, jsem se každý den vyhýbala.
První půl hodiny jsem se cítila velmi vystresovaně. Neměla to s kým probrat, nikde žádná psychická pomoc. Ale řekla jsem si, proč by měl turista mít jiná pravidla?

Inspirace (10)
Jak často se necháme zastrašovat autoritami, nadřízenými, lidmi povyšujícími se či lidmi majetnými.
Nenechme se jen tak ovládat.

Tato zkušenost, která mi zabránila dojet na rýžové pole, na které jsem se tolik těšila, mi však otevřela další nové dveře. Vyjet druhou cestou za město a jen tak se projet.

Jen tak se projíždím, užívám přírodu, místní atmosféru, uvolňuji se po nepříjemné zkušenosti a z ničeho nic dojíždím na místo, kde se pěstuje káva. Věřte nebo nevěřte, zde jsem se krásně a nečekaně občerstvila, získala nového balisjkého kamaráda, který mi nakonec doporučil, ať se jedu podívat na místní vodopády, o kterých jsem doposud nic netušila.

P.S. reklama pro místní firmu s kávou :-).

Poradil mi cestu a já se vydala s novým plánem na nový výlet.

První okamžik dojezdu na místo byl neuvěřitelný, emoční a nádherný.

Přišlo mi do cesty ještě něco krásnějšího, než jsem čekala.
Měla jsem před sebou další krásnou výzvu.
DOSTAT SE AŽ NAHORU!

No nemyslíte, že je to úžasné, když se překonáte
a zároveň potkáte na vrcholu ještě nové, bezvadné lidi?

Inspirace (10)
Na něčem špatném, je vždy něco dobrého.

Já bych se tímto s vámi rozloučila, půjdu jen tak nic nedělat a koukat z okýnka mé kanceláře :-).

Mějte krásný den a těším se na vás u dalšího článku.

Vaše

P.S. Chcete se k některému z článků vrátit?
Můžete ZDE.