Inspirace z Vietnamu (1) – v letadle je spousta času k přemýšlení

VIETNAM

Ano, další část světa, kterou se chci nechat inspirovat.

Ten kdo mě pozná ví, že krom osobního rozvoje, je mou druhou vášní cestování. Letos jsem se vydala opět do východní části zeměkoule, kde jsem strávila úžasný měsíc plný osobních výzev a to na překrásném a magickém Bali.

Všechny moje cesty považuji vždy za jednu velkou životní inspiraci:

• nové prostředí,
• jiná kultura a místní zvyky;,
• chvíle, které mě na cestě zkouší v rámci trpělivost a odolnosti,
• posilující čas s partnerem :-).

A protože vím, že tu nejsem jen proto, abych si svoje zážitky a inspirace syslila a nechávala za dveřmi, chci inspirovat i vás.

A to minimálně k lepší náladě :-).

…

Nastupujeme do letadla směr Ho Či Minovo město na jihu Vietnamu. Máme před sebou skoro měsíc této nepoznané země.

Lítání a vše s ním spojené miluji.

Baví mě na letištích pozorovat pestrost hemžících se lidí. Různorodost národů. Četnost používaných jazyků a viditelnou JEDNOTU. Jednotu, kdy každý má stejný záměr, přemístit se z bodu A do bodu B, dorozumět se, naskládat se do jakéhosi podlouhlého oválu s názvem „letadlo“ a přenést se v čase tam, kam si zrovna usmyslel.

Jsme součástí jednoty, kde díky nám pomáháme dotvářet celek.
Na nás tedy záleží.

Zpět do letadla a k myšlence, která mi utkvěla v hlavě.

Jako skoro všechna letadla na světě, i toto mělo svoji první třídu. Ač jsem člověk více zážitkový i já mám ráda svůj standard a nestydím se za to (i přesto, že v Asii jím zase naopak nejraději u pouličních stánků).

Co v mé hlavě probíhalo?

Ráda bych zabočila do levé části a užila si spíše nadstandard oné zmiňované první třídy, i když letenky jsou koupeny do klasické části.

Nedalo mi to a dost času v letadle jsem začala přemýšlet, jak to udělat,
abych si první třídu mohla dopřávat pravidelně nebo ji vyzkoušet, jestli mě vůbec baví?

A TAK
se v mé hlavě stvořil hned další životní cíl.
Najít cestu, jak lítat první třídou.

Když něco opravdu chceme, cestu si najdeme.

Takže záměr mám, emočně jsem si to prožila také v letadle a teď už jen hledat způsob proveditelnosti, který často hledáme, realizujeme, ale né vždy dokončíme.

Nikomu se však meze nekladou a já jsem přešťastná, když mohu být kreativní a hledat cesty k uskutečnění snů nejen svých, ale i ostatních lidí.

V LETADLE JE SPOUSTA ČASU K PŘEMÝŠLENÍ.

Jste odpojeni – offline.
Několik tisíc kilometrů nad zemí.
Najednou nemůžete nic ovládat – kam se poletí, jestli bude bouře, jaké jsou turbulence, jakého máte souseda vedle sebe.

Takže je čas začít ovládat své myšlení.

V těchto chvílích prostě jen JSTE.

Zkusme chvíli nechtít vše ovládat a jen tak být.

V letadle jsem si uvědomila, jak šťastná jsem, že mám vedle sebe partnera, který se těší z cestování stejně jako já a že je fajn mít vedle sebe někoho, kdo vám rozumí – člověk spoustu věcí považuje v životě za běžné a neuvědomuje si, jak vděčný by opravdu měl být.

Také mi došlo, že celý měsíc před odletem jsem tak urputně tlačila na vymyšlení natočení videokurzu ve Vietnamu, až jsem nic nevymyslela :-).

Stačil jeden jediný šestihodinový přestup a na papír jsem toho dala více než za půl roku.

Takže?

Netlačte na sebe, když něco nejde hned. Pokud Vám opravdu váš cíl dává smysl, cestu si najdete.

Náš let a mé myšlenky jsou pomalu u konce.
 A co jsme museli absolvovat po příletu?
Na to se můžete těšit v dalším článku :-).

.

A zda i vy chcete překonávat sami sebe a začít nejen cestovat,
ale posouvat se i ve svém životě, domluvte si se mnou schůzku.

Těším se na vás :-).

Vaše

Další články „INSPIRACE Z VIETNAMU“