Inspirace z Vietnamu (12) – 7 nachystaných policistů nám striktně ukazují „STOP“

Miluji kontrasty.

Jeden takový zrovna prožívám. Publikuji pokračování „Inspirace z Vietnamu“ z pohádkové chaloupky. Zasypané sněhem, v krbu praská dřevo a vedle mě stojí lahodné moselské víno.

Pokračujeme společnou cestou,
JSME V MUI NE.

STÁLE SE UČÍM SI UŽÍVAT ŽIVOT A JE TO LEPŠÍ A LEPŠÍ.

Máme před sebou posledních pár dní a v plánu je ranní vyjížďka na písečné duny.
Za východu slunce, bez průvodce, cestou necestou na motorce.

Budíček 5:22 a vyráží se.

Cesta je delší, než jsem čekala a jsem docela unavaná. Motorka mi už začíná přerůstat přes hlavu :-(. S takovou tou ženskou nechutí kazím trochu náladu i partnerovi, ale přehoupáváme se přes to a půjčujeme si kvalitní a profesionální čtyřkolku, kterou vyrážíme na 20minutovou projížďku po dunách.

Za mě dost turistická atrakce, kterou bych klíďo vynechala do doby, než se mi dostaly do ruky řídítka čtyřkolky.
Energie se mi znovu vrátila do žil i ve chvíli, kdy jsem na sjíždějící obrovské duně cítila, jaký kousek jsme od převrácení. Partner využil i SJEZDU PO DUNĚ. V podstatě stejný princip jak, kdyby jste jeli na bobech po sněhu.

No a abych se i já zabavila, jízda na čtyřkolce mě natolik uvchátila, že jsem chtěla řídit nazpět i naši motorku.

JÓÓÓÓ – konečně jako na Bali.

Já na motorce, jen mi chybí růžová helma, nahradila jsem ji červenou :-).
Jedu jako malej ďáblík, pociťuji radost.

ASI 2 MINUTY.

Než hlásím dozadu, že motorka nějak přestává jet. No on totiž, světe div se, došel benzín :-).
NIKDE NIC – jen my dva, motorka a před námi dlouhá dvouproudovka.

Chce se mi smát a situaci, sama sebou překvapena, beru s nadhledem.
Stojíme totiž na strmé silnici a bez šťávy sjedeme dolů a tam už někoho požádáme o pomoc. Vyrušujeme Vietnamce houpající se v síti, zda mají možnost sehnat trochu benzínu pro náš přejezd k nejbližší benzince.

A TAK ZAČÍNA VELKÁ SRANDA PRO MÍSTNÍ.
Za kolik nám ho tak asi prodají? Ceny začínají s úsměvem házet v dolarech :-).

Nakonec vše vyřešeno – potrápili nás a benzín nám darují.

DÍKY.

Nenechala jsem se odradit prvním nezdarem a usedám opět na místo řídiče.

Silnice patří jenom mně a partner se poprvé může také kochat výhledy na oceán a místní přírodu, aniž by musel věnovat pozornost řízení.

POLICIÉÉÉ.

7 nachystaných policistů nám striktně ukazují „STOP“.
Poprvé řídím já a zrovna tohle?

Uklidňuji se vnitřním hlasem. Jela jsem rychlostně v pohodě, mezinárodní řidičák mám. To dopadne dobře.

Stejně jako na Bali však místní policie hodně těží z turistů a v podstatě jsou schopni si najít jakýkoliv důvod pro pokutu. Důvodů hledali spoustu, na stole měli od nás 4 mezinárodní řidičáky a došlo i na pohádku,
že nám na týden zabaví motorku.

Nedali jsme se, respektive, role byly přirozeně rozdělené.
Partner naštvaný, já bezmocná :-).
Došlo to až tak daleko, že partner volal na českou ambasádu do Vietnamu. Po pár přepojení a příjemnému rozhovoru s velvyslancem, který byl ve Vietnamu mimochodem kratší dobu než my, položil telefon. Navzdory tomu, že se nedozvěděl nic nového, vymýšlí si i on svoji pohádku.

„Confirmed. This international driving licence is valid for motorbike“.

Policie doslova překvapená z tohoto jednání a stejně vykuleně, jako my nazačátku, nevěděla, co dělat. Ptá se, co navrhujeme a my otázku otáčíme na ně. Čekali jsme, že si řeknou o úplatek a překvapili ještě víc.

NO TAK JEĎTE!

Tady bych použila jednu pro mě nezapomenutelnou poučku mého bývalého generálního ředitele.

Důležité je se v první zatáčce nepo…:-).

Ušetřeno minimálně 1000 Kč a sami překvapeni z výsledku jedeme směr náš bazén. Trochu se zchladit. A nebo né, ještě si dáme snídani na místních trzích.

Chováme se a jíme zde už doslova jako místňáci.

Nic nás nepřekvapuje, máme přehled o cenách, o tom, jak smlouvat, co jíst a co nejíst.

Bazén však už čeká.
Po tolika zážitcích trochu krátkého relaxu.

Začínáme koketovat s tím, že bych po dvou letech mohla natočit nové vstupní video na můj web, který chci letos upravovat. Netrvá dlouho a já se házím opět do role herečky, zatímco partner vyhledává správné prostředí, které by se vám mohlo líbit.

Podařilo se, já s textem nachystána, namalována a vyrážíme do místního luxusního hotelu dělat zase na tajnačku, že jsme hosté.

NATOČENO!

Večer se nenechám zastavit náročností dne a píši pro vás jeden z blogů.

Když je člověk na vlně, nic ho nezastaví.

Za odměnu pak navštěvujeme krásné nové místo. Nové melodie, nový styl. Připadám si, jak kdybych poslouchala Reggaeé na Jamajce. Tolik zážitků v jeden den. Cítím se vděčná za každý z nich.

A jaký bude další a náš poslední den u moře?

A zda i vy chcete překonávat sami sebe a začít nejen cestovat,
ale posouvat se i ve svém životě, domluvte si se mnou schůzku.

Těším se na vás :-).

Vaše