Inspirace z Vietnamu (8) – DUHÁČKEM cestou necestou

Vyrážíme. 

Z Da Latu do Mui Ne.

Jenže není to jen tak nějaká cesta turistickým autobusem.

JEDEME DUHÁČKEM.

Sedíme v lokálním, polorozbitém autobuse, se sedačkami XS a 5 hodin cesty před námi. Řekla bych, že už několik let by tento bus u nás neprošel technickou.

Není důležité zda jsou zážitky pozitivní nebo negativní. Hlavně, že jsou intenzivní.

První hodinka cesty začíná několika kolečky kolem města Da Latu a nabírání cestujících. Tady totiž není systém autobusové zastávky, pasažéři se nabírají tam, kde si zamluví nástup. Stále nás překvapuje, kolik lidí se do takového autobusku vleze. Už teď začínáme být trochu nevrlí z toho, že jsme ještě nevyrazili. 3x se vracíme na stejné místo – do ulice s mrtvou krysou :-(.

Je dobré umět pracovat s našimi očekáváními, protože pak často býváme zklamáni z výsledku.

Co nás však ještě trápí je naše stále nenajité ubytování v Mui Ne.
Blížící se Silvestr nám tak nějak trochu nehraje do karet. Plážovou lokalitu zřejmě vyhledává více lidí a tak jsou pro nás nyní ceny trojnásobně a výběr minimální.

Zachraňuje nás místní koupená SIMka s internetem, kdy mohu online hledat a komunikovat přes Airbnb i během jízdy.

DUHÁČEK začíná vyrážet na svoji dlouhou túru.

Z chladného počasí se začíná po pár hodinách jízdy stávat konečně můj vysněný teplý Vietnam.

V dlouhých hodinách jízdy si hodnotím náš pobyt.
Jsem vděčná za to, že i přes dost úskalí, jsme zatím s partnerem neměli vůbec žádnou ponorku. Také začínám přemýšlet nad mým uplynulým rokem, jak byl inspirativní a přinesl mi spoustu výzev a zážitků.

Jeden z dalších zážitků právě přichází,
když DUHÁČEK přes prašné, bezasfaltové cesty necesty, ve svém stavu, zdolává neuvěřitelně krásnou krajinu. Kopce pokryté zelení a kávové plantáže mi doslova vnáší život do žil.

JSEM NADŠENA.

To nejlepší se vždy skrývá za překonáním překážek.

Na zastávce s tureckými záchody se občerstvujeme JACKFRUITEM a trochu už znaveni teplem pokračujeme dál.

PO 6 HODINÁCH JSME V MUI NE.

Unaveni, zpoceni a tak akorát do postele. Jenže velmi rychle nás probudí zjištěná informace, že naše ubytování jsme minuli a špatně vystoupili. Občerstvujeme se tedy v jedné z restaurací (mluvící všude rusky 🙁 ) a plánujeme, co dál.

PARADOX VIETNAMU.

6 hodin jízdy / z Da Latu do Mui Ne / pro oba za 400 Kč.
45 min přesunu taxíkem do naše ubytování 500 Kč.

—

Nové ráno v prvním našem hotelovém komplexu začínáme plaváním v bazénu

a poprvé snídáme formou bufetu.

Nezbývá nic jiného, než si užít konečně trochu relaxu.

Poslouchejme své tělo a dopřávejme mu i odpočinek.

Po 15 dnech ve Vietnamu je to vlastně náš první odpočinkový den.

A tak ležíme, degustujeme, plaveme, čteme, fotíme, zdoláváme vlny za větrného počasí.

Večer se však u mě dostavuje z tepla zřejmě nějaká forma úpalu a tak lov dalšího ubytování na silvestrovskou noc odkládáme na ráno.

Oba si nyní uvědomujeme, že hotely ještě nějakou dobu přenecháme ostatním,
že chceme zpět do rodinnější atmosféry. Tady si já osobně tak trochu připadám jak v kleci.

Na Silvestra stále nemáme kde bydlet!

CO DÁL?

Nebude všude plno?
Neskončíme na pláži?
To už v dalším článku :-).

A zda i vy chcete překonávat sami sebe a začít nejen cestovat,
ale posouvat se i ve svém životě, domluvte si se mnou schůzku.

Těším se na vás :-).

Vaše

Další články „INSPIRACE Z VIETNAMU“