Krásný den,
už jsme se dlouho inspirovali mými pobyty na Bali a tak si pozornost zaslouží určitě i jiné země.
Moji čtenáři, kteří se těšili, že každý týden vydávám motivační blog, určitě zaznamenali,
že se dlouho NIC NEDĚLO.
Je to tak – nějak jsem si dala pauzu.
Nadechnout se a získat nový elán do psaní článků.
A jsem ráda, že elán mohu pro vás využít právě pro inspiraci z mé cesty po Maroku.
Nenechme se v životě odradit krátkou pauzou.
Úspěch je umět ve správný čas navázat a vrátit se k naší vášni.
To je jak když se rozhodneme cvičit, pak přestaneme a máme pocit, že je vše pryč a už se k tomu raději nevrátíme. Místo toho máme v hlavě spoustu výčitek.
Tak není lepší se k něčemu, co nás baví a naplňuje vrátit?
CO MYSLÍTE?
Jedna z dalších cest, která od začátku zdobila místo na mém „vision boardu“ se blížila ke svému zrealizování.
Letenky koupeny a s partnerem hurá procestovat celou zemi. Začínala jsem se těšit a má pozornost více a více směřovala k informacím o Maroku – kam se podívat, co ochutnat, jaká místa určitě navštívit?
Jenže moji radost před odjezdem začala narušovat nervozita – ani nevím z čeho.
Do toho jsem dostala něco podobného angíně s příznaky dávícího kašle, takže den před odletem jsem chtíč nechtíč musela nasadit antibiotika.
Mé vždy pozitivní vnímání a nadhled, začalo střídat hledání negativ – znáte to?
Například zpoždění letadla v jednu ráno v noci mě pomalu dokázalo rozbrečet, místo toho, abych si užila společné chvíle s partnerem.
Týden řešení zavazadel před odjezdem, jestli se vejdeme opravdu do správných rozměrů a pak vás na letišti ani nezkontrolují?
V letadle zahalená 10x více než všechny muslimské ženy, aby náhodou na mě nefoukala klima!
To byste si řekli, to je teda dovolená – co?
I já takto přemýšlela.
Jenže měla jsem 2 možnosti – buď myslet negativně – nebo si čas cestování užít.
A v tu chvíli jsem si uvědomila, že jde jen o přehození vyhýbky v hlavě, jak se na danou záležitost budu dívat.
Buďme pánem svých myšlenek – zastavme se a vědomě se rozhodněme, jak se chceme cítit a jak budeme dál smýšlet.
A tak jsem se rozhodla cestování si užít – začalo to při mezipřistání, kdy jsme si dali anglickou snídani a započala ráno našeho prvního cestovního dne skleničkou Prosecca.
Po příletu do Marakéše nás čekalo jedno z velmi krásných nových letišť. Příjemné klima a odvoz do předem domluveného ubytování mělo dobrý start na naší cestě Marokem.
Nechyběl klasický marocký mátový čaj – přeslazeno/doslazený podle místních zvyklostí :-).
Neodolali jsme a vyrazili jsme ihned do místních uliček starobylé Marakéše. Zde se ztratí i člověk s dobrým smyslem pro orientaci, protože všechny uličky jsou skoro stejné.
Sluníčko nám začalo ukazovat svojí sílu a my na každém kroku hledali stín.
Nebylo to tak jednoduché, protože v Marakéši v Medině (stará část města) se chodí všude po pravé straně a místní to na vás vykřikují tak dlouho, dokud vás buď nezajede motorka nebo neodvede jeden z domorodců na trh s výrobou kůží.
A tak hladoví, zpocení z tepla teploucího, asi hodinu po příletu stojíme se stonky máty u nosu (pro snížení pachu z kůže) někdě na konci světa a místní se nám snaží horem dolem prodat cokoliv, co je možné :-).
Naštěstí jsme odolali – co nejrychleji a nejzdvořileji odmítli a raději přes žebrající děti, nabízející hašiš – šli hledat něco k snědku.
Ulička míjí uličku, stín už snad ani neexistuje, obchůdky s jídlem zavřeny, 2 litry potu za námi a nakonec naše první místní jídlo byla bageta a hranolky!!! V té chvíli jsem si říkala, bože – jedu do Maroka, abych si dala bagetu?
Dnes s odstupem času se tomu směji a říkám si, že to byl jeden z mých zážitků, na které jen tak nezapomenu.
Zkusme někdy zážitky a věci hned nehodnotit a podívat se na ně s odstupem.
Přichází večer prvního dne v Maroku, ochlazuje se a my jsme neskutečně nadšeni, že konečně můžeme do města vyrazit bez toho, aniž bychom se potili.
Cožéééééééééééééé?
Mísťnáci mají zimní bundy….áááááááááááááá i mně začíná být trochu zima!
Kdo by to byl tušil, že v Maroku mi bude zima.
Mně to bylo divné na videích, které jsem ještě shlédla v ČR, že nosí bundy :-).
Dostáváme se na nejfrekventovanější náměstí Afriky – Jemma El Fna.
Obrovský hluk lidí, motorek, matek s křičícíma dětma, střídá hloučky lidí stojících u mužů s hady. Hrající si hloučky lidí na různé hudební nástroje za chvíli nahrazuje chytání nealkoholických flašek udičkou, jak když jsme jako malí chytávali rybičky na magnet :-). Všude přemíra lidí, kouř ze všech stánků s jídly, vítr, žebráci.
Tak tohle je tedy s Bali nesrovnatelné.
Ještě, že v těchto zemích nepožívají (tedy by neměli) alkohol. Nedokáži si představit, tento dav energických a hyperaktivních lidí ještě pod jinými vlivy.
.
Chybí tu sice ve vnitrozemí moře, ale naštěstí ranní vstávání krásně podpoří bazén uprostřed „rijádu“ (něco podobného pavlačovitému typu bydlení v ČR).
NO JO – KDE BUDEME DNES BYDLET?
KAM DÁL POJEDEME – vždyť nemáme nic naplánováno?
Jak to dopadlo? Počkejte si na další část článku :-).
Zažívejme a poznávejme nové – vzbuzuje to v nás novou energii a elán.
A zda i vy delší dobu chcete zažívat novou energii a dostat svůj život na novou úroveň, domluvte si se mnou schůzku.
Těším se na vás :-).
Vaše