Inspirace z Maroka (1) – špatný start mě nezastaví :-)

Krásný den,

už jsme se dlouho inspirovali mými pobyty na Bali a tak si pozornost zaslouží určitě i jiné země.

TENTOKRÁT MAROKO.

Moji čtenáři, kteří se těšili, že každý týden vydávám motivační blog, určitě zaznamenali,
že se dlouho NIC NEDĚLO.

Je to tak – nějak jsem si dala pauzu.
Nadechnout se a získat nový elán do psaní článků.
A jsem ráda, že elán mohu pro vás využít právě pro inspiraci z mé cesty po Maroku.

Nenechme se v životě odradit krátkou pauzou.
Úspěch je umět ve správný čas navázat a vrátit se k naší vášni.

To je jak když se rozhodneme cvičit, pak přestaneme a máme pocit, že je vše pryč a už se k tomu raději nevrátíme. Místo toho máme v hlavě spoustu výčitek.
Tak není lepší se k něčemu, co nás baví a naplňuje vrátit?

CO MYSLÍTE?

Jedna z dalších cest, která od začátku zdobila místo na mém „vision boardu“ se blížila ke svému zrealizování.

Letenky koupeny a s partnerem hurá procestovat celou zemi. Začínala jsem se těšit a má pozornost více a více směřovala k informacím o Maroku – kam se podívat, co ochutnat, jaká místa určitě navštívit?

Jenže moji radost před odjezdem začala narušovat nervozita – ani nevím z čeho.
Do toho jsem dostala něco podobného angíně s příznaky dávícího kašle, takže den před odletem jsem chtíč nechtíč musela nasadit antibiotika.

Mé vždy pozitivní vnímání a nadhled, začalo střídat hledání negativ – znáte to?

Například zpoždění letadla v jednu ráno v noci mě pomalu dokázalo rozbrečet, místo toho, abych si užila společné chvíle s partnerem.

Týden řešení zavazadel před odjezdem, jestli se vejdeme opravdu do správných rozměrů a pak vás na letišti ani nezkontrolují?

V letadle zahalená 10x více než všechny muslimské ženy, aby náhodou na mě nefoukala klima!

To byste si řekli, to je teda dovolená – co?

I já takto přemýšlela.

Jenže měla jsem 2 možnosti – buď myslet negativně – nebo si čas cestování užít.
A v tu chvíli jsem si uvědomila, že jde jen o přehození vyhýbky v hlavě, jak se na danou záležitost budu dívat.

Buďme pánem svých myšlenek – zastavme se a vědomě se rozhodněme, jak se chceme cítit a jak budeme dál smýšlet.

A tak jsem se rozhodla cestování si užít – začalo to při mezipřistání, kdy jsme si dali anglickou snídani a započala ráno našeho prvního cestovního dne skleničkou Prosecca.

Po příletu do Marakéše nás čekalo jedno z velmi krásných nových letišť. Příjemné klima a odvoz do předem domluveného ubytování mělo dobrý start na naší cestě Marokem.

Nechyběl klasický marocký mátový čaj – přeslazeno/doslazený podle místních zvyklostí :-).

Neodolali jsme a vyrazili jsme ihned do místních uliček starobylé Marakéše. Zde se ztratí i člověk s dobrým smyslem pro orientaci, protože všechny uličky jsou skoro stejné.

Sluníčko nám začalo ukazovat svojí sílu a my na každém kroku hledali stín.

Nebylo to tak jednoduché, protože v Marakéši v Medině (stará část města) se chodí všude po pravé straně a místní to na vás vykřikují tak dlouho, dokud vás buď nezajede motorka nebo neodvede jeden z domorodců na trh s výrobou kůží.

A tak hladoví, zpocení z tepla teploucího, asi hodinu po příletu stojíme se stonky máty u nosu (pro snížení pachu z kůže) někdě na konci světa a místní se nám snaží horem dolem prodat cokoliv, co je možné :-).

Naštěstí jsme odolali – co nejrychleji a nejzdvořileji odmítli a raději přes žebrající děti, nabízející hašiš – šli hledat něco k snědku.

Ulička míjí uličku, stín už snad ani neexistuje, obchůdky s jídlem zavřeny, 2 litry potu za námi a nakonec naše první místní jídlo byla bageta a hranolky!!! V té chvíli jsem si říkala, bože – jedu do Maroka, abych si dala bagetu?
Dnes s odstupem času se tomu směji a říkám si, že to byl jeden z mých zážitků, na které jen tak nezapomenu.

Zkusme někdy zážitky a věci hned nehodnotit a podívat se na ně s odstupem.

Přichází večer prvního dne v Maroku, ochlazuje se a my jsme neskutečně nadšeni, že konečně můžeme do města vyrazit bez toho, aniž bychom se potili.

Cožéééééééééééééé?
Mísťnáci mají zimní bundy….áááááááááááááá i mně začíná být trochu zima!

Kdo by to byl tušil, že v Maroku mi bude zima.
Mně to bylo divné na videích, které jsem ještě shlédla v ČR, že nosí bundy :-).

Dostáváme se na nejfrekventovanější náměstí Afriky – Jemma El Fna.

Obrovský hluk lidí, motorek, matek s křičícíma dětma, střídá hloučky lidí stojících u mužů s hady. Hrající si hloučky lidí na různé hudební nástroje za chvíli nahrazuje chytání nealkoholických flašek udičkou, jak když jsme jako malí chytávali rybičky na magnet :-). Všude přemíra lidí, kouř ze všech stánků s jídly, vítr, žebráci.

Tak tohle je tedy s Bali nesrovnatelné.

Ještě, že v těchto zemích nepožívají (tedy by neměli) alkohol. Nedokáži si představit, tento dav energických a hyperaktivních lidí ještě pod jinými vlivy.

Probouzíme se do druhého dne!

Chybí tu sice ve vnitrozemí moře, ale naštěstí ranní vstávání krásně podpoří bazén uprostřed „rijádu“ (něco podobného pavlačovitému typu bydlení v ČR).