Inspirace z Vietnamu (6) – způsob, jak chceme žít, je vždy jen v našich rukou

HOI AN středního Vietnamu nás zve do dalšího neznámého rána.

Nemáme důvod se moc dlouho zdržovat na pokoji a je čas vyjet ulovit snídani.

I přesto, že náše žalůdky již volají, očarovávají nás krásná nedotknutelná místa.

Po odpoledním koupání v bazénu, rezervujeme na další den  spací autobus (ještě o 4 hodiny severněji do HUE) a bukujeme ubytování přes Airbnb.

Na jihu stále hlásí příchod hurikánu, v Česku mají první svátek vánoční (takže klasické přejídání :-)) a my do sebe k večeru tlačíme jednu z dalších vyhlášených vietnamských polévek.

Brzké ráno při přejezdu zatím prší nejvydatněji za celý pobyt a tak jsme docela rádi, že jsme schováni v autobuse.

Všichni v autobuse spí a já mezi tím jediná pracuji.

Často je úspěch schován v tom, že děláme něco víc, než ostatní.

Po příjezdu do HUE to jistí i naše ještě nevytažené pláštěnky

a první bar na zapití šťastné novinky „budu dvojitá teta“.

Vyrážíme opět v teplém oblečení do historické části města.
Rozdílem je pouze to, že máme pláštěnku a žabky na nohách.

Boty byly totiž durch :-).

Ne vždy se dá dívat na dané situace pouze z jednoho pohledu. Prší, je zima, ale my jsme v podstatě šťastni, protože hurikán minul Vietnam.

Za krátký čas v Hue jsme toho moc nestihli.
Dokonce k hlavní památce, kterou chtějí vidět tisíce turistů, jsme se dostali 15 minut před uzavřením.
A tak jsem ji vynechali.

I přesto jsme si pobyt v deštivém HUE velmi užili.

Né vždy je potřeba stihnout vše, důležité je si chvíle umět užít.

Počasí nám umožňuje navštívit večer místní SKY BAR a věnovat se pracovním záležitostem.

Odpovídám všem klientům, co se registrovali na začátek roku do koučovací série.
Už teď vím, že po příjezdu, nebudu vědět co dřív.

A co na své práci miluji?
  I když jsem mimo ČR, vše frčí, jak má.

Způsob, jak chceme žít je vždy jen v našich rukou.

–

Ranní budíček v 5 hodin říká, že nám letí leadlo směr DA LAT – do  francouzského letoviska v horách.
Ááááááá má první třída vypadá, že už nabývá na síle v jiné podobě :-).

Stačí si dobře přát.

Přistáváme snad do úplně jiného světa.
Květinové město nás vítá k dalšímu neznámému poznávání Vietnamu.

Bohužel se necítím vůbec dobře.
Rýma, bolest žalůdku, mě tak ukazují cestu akorát do postele.

Uvidíme, jak to zvládnu, ale to až v dalším článku.

A zda i vy chcete překonávat sami sebe a začít nejen cestovat,
ale posouvat se i ve svém životě, domluvte si se mnou schůzku.

Těším se na vás :-).

Vaše

Další články „INSPIRACE Z VIETNAMU“