Inspirace z Bali (9) – JSEM TLUSTÁ

Dnes ráno se mi tááák nechtělo vstávat.

V posteli jsem se několikrát přemlouvala, zda jít na jógu či běhat.
Nebo se na to úplně vykašlat?

Taky to tak občas máte, že některé dny se nesmírně těšíte, jak uděláte něco pro sebe a jiné se vám prostě nechce?

Nakonec jsem si představila, jaký budu mít den bez mé zlaté ranní hodinky pro zdraví a řekla si tedy nuceně, že běhat půjdu.

Teď jsem za to vděčná, protože během toho, jak jsem si běháním čistila hlavu, mně docvaklo téma, o kterém už chci konečně psát.
Téma pro mě celý život citlivé a osobní.

Bali přináší první ovoce.

Otevření se.

„ J S E M T L U S T Á “

Ano, čtete správně!
To je věta, která mě provází celý život a já se s vámi chci podělit o pár mých kostlivců ve skříni a pustit tak mezi vás myšlenku, která mě provázela dnešní běh.

Magická devítka.
Magické číslo 9 tohoto článku mě přivedlo zase kousek k sobě.
K uvědomění, že celý život se zabývám něčím,
co mně bere čím dál tím víc energie.

Většina z vás si teď možná říkáte, co ta ženská blázní, vypadá dobře, tak proč si stěžuje. Ale 90% z vás určitě má taky něco, čím se zabývá celý život a bojuje s tím, pracuje na zdokonalení nebo odstranění. U někoho to mohou být malá, velká prsa. U jiných nespokojenost se svým vzhledem, se svým nosem, pozadím, velkým hrudníkem, typem postavy, výškou a takto by se to dalo pojmenovávat do nekonečna.

ANO,
i když jsem osobní a profesní koučka, mám lidem pomáhat. Měla bych mít vše vyřešené, jít příkladem, věřte mi, že otázka váhy mě pronásleduje celý život. A tohle je první krok k postupné nápravě a otevření se nejen vám, ale hlavně sobě.

Uvědomění si toho, že o váze to není!!!

A to je to, co mně svištělo hlavou, když jsem za slunečních paprsků ráno běžela po pláži a vyjasňovalo se mi čím dál tím víc, co vlastně pořád řeším, co mi způsobuje právě to, že jsem ze svým tělem nespokojena?

Proč řeším to, co jím a nejím? Kolik vážím? Jak vypadám a jestli se budu partnerovi líbit?

Taky se v článku poznáváte?

Stává se vám, že:

– se neradi fotíte v plavkách, aby jste se nemuseli dívat sama na sebe, jak se sobě nelíbíte?

– nedej bože, kdyby to viděl někdo druhý!

– když se oblékáte – řešíte, jestli vám náhodou někde neleze moc břicho nebo nevypadáte moc tlustě?

– když si kupujete něco sladkého, máte pocit viny, přeci byste neměli!

– srovnáváte se s ostatními a občas jim i závidíte, jak to dělají, že mají takovou krásnou postavu?

– při sexu řešíte, jestli náhodou některý ze špíčků nenarušuje atmosféru?

– co když se partnerovi moje postava nelíbí?

– jakou bych teď měla držet dietu – tak se na to raději najím?

– smutek, osamocenost zajídáte něčím, co vám krátkodobě přinese pocit štěstí a dlouhodobě frustraci?

ANO, tohle všechno jsem zažívala a stále v některých oblastech zažívám.

Ti co mě znají:
– tak vědí, že sport je mojí láskou, ale někdy to na úkor toho, abych vypadala dobře přeháním;

– ví, že se občas uchyluji k dietám a mám tímto časté výkyvy váhy;

– jsou možná překvapeni, že tohle píši, protože navenek vypadám jako spokojená sama ze svou postavou;

– si říkají, super, Doležalová má taky kostlivce ve skříni – jsem normální.

Tento článek vznikl spíše pro mě, abych vám řekla jednu zásadní věc,
která mně na Bali došla.

UŽ TO NECHCI!
UŽ SE TÍM NECHCI ZABÝVAT!
UŽ TO NECHCI ŘEŠIT!

TO = JSEM TLUSTÁ

CHCI BÝT SVÁ a MÍT SE RÁDA
TAKOVÁ, JAKÁ JSEM.

A jsem nesmírně vděčná, že jsem se dnes ráno dokopala jít běhat, protože tam mi to vše došlo.

Není to o tom, kolik toho sníme a co jíme. Je to o naší hlavě.

Takže pouštím do světa, že
TOHLE JSEM JÁ
a už si nepotřebuji dokazovat a vydobývat lásku tím, že musím být 100%. Mám své chyby, přijímám je a zároveň propouštím starou Peťu, smýšlející o sobě jako o tlusté a přijímám do svého života Peťu novou, která si připadá krásná taková jaká je a přitažlivá hlavně pro sebe.

KDO JDETE DO TÉTO VÝZVY SE MNOU?

KDO PODPOŘÍ NEJEN MĚ, ALE HLAVNĚ SVÉHO STRAŠÁKA VE SKŘÍNI?

Jestli nechcete psát veřejně, což bývá dalším krokem uzdravování, napište mi klidně o vašich strašácích na můj mail ZDE.

NEJSTE V TOM SAMI!

JSEM V TOM S VÁMI!

JENŽE JÁ SE ROZHODLA jít ještě dál.
Opouštím svůj vzorec z mládí,
„nejez nebo budeš tlustá“
a
přijímám nový,
„dej si co chceš a užij si to“.
(A tam uvnitř svého srdce tomu samozřejmě musím věřit).

Věřím, že tyhle nové myšlenkové pochody, které se mnou silně rezonují, protože na zadním sedadle taxíku mé kanceláře na Bali se mi derou slzy do očí, pomohou nejen mně, ale více lidem kolem nás.

Vím, že je lehké si to říct, ale nutností je svoje přemýšlení dát do činů a akcí. A tak se tady před vámi zavazuji, že na záležitosti sebelásky, směrem k postavě, začínám pracovat vědomě právě teď.

Takže děkuji dnes sobě, za to, že jsem se otevřela.
Za to, že jsem ráno šla běhat a na pláži v Sanuru jsem si uvědomila, že:

JSEM KRÁSNÁ a CHCI SE VĚDOMĚ VĚNOVAT TOMU, že se mám ráda.
A ta vysněná postava je přeci taková, kterou už mám. A že sladké a jídlo celkově, které si celý život odpírám a o to více ho jím, se stane mým vědomým spojencem.

Máte podobný příběh a chcete pomoci dalším lidem ve svém okolí?
Zasdílejte tento článek a třeba jen jeho přečtení může vytvořit úsměv na tváři někomu, kdo se sebou zabývá podobně jako já.